Jedno květnové pondělí...

Jedno květnové pondělí krátce po obědě jsem vykročil z jídelny u Střední zdravotnické školy v Chebu. Jak si to vykračuji podchodem u tzv. "Myšárny", všimnu si nějakého prazvláštního pohybu v malém pruhu trávy podél dlážděné cesty. V malém trsu trávy ležel pták, chvilku jsem se na něj díval a divil se, proč neodletí a pouze se převaluje na zemi. Po bližším prozkoumání mi to bylo jasné. Jednalo se totiž o značně zmáčeného rorýse (který je charakteristický tím, že má krátké nohy - tudíž není schopen vzlétnout z roviny, musí být na vyvýšeném místě.) Vzal jsem ho tedy do ruky a upaloval do školy. Během cesty mě čekalo nemilé překvapení, totiž černí pasažéři. Rorýs byl kompletně prolezlý klíšťaty velkými jako dvoukorunová mince. Zatnul jsem tedy zuby, snažil se klíšťata lezoucí po mé ruce ignorovat a přidal jsem do kroku. Ve škole jsem ihned směřoval ke kabinetu biologie, kde mne i rorýse přijala paní profesorka Králová. Ptákovi jsme ihned poskytli provizorní hnízdo z pilin a papíru, aby vyschnul. V průběhu zřizování hnízda jsem s kolegou Pavlem Matičkou kompletně odklíštil rorýse, nutno dodat nebyla to práce na dvě minuty. Klíšťata se schovávala mezi jednotlivými vrstvami peří, do již ožraných míst kolem krku a pod křídla. Ve finále jsme se jich ale zbavili. Ptáka jsme poté s paní Královou nakrmili, dali mu napít a chystali jsme se ho schovat na noc. Protože nikdo z nás neměl šanci ho na noc schovat doma, plánovali jsme ho nechat ve škole v bedýnce.. Rorýs s sebou však začal v bedně házet na celé kolo, což byl spíše hazard než zabezpečení rorýse na noc. Poznali jsme tedy, že rorýs nabral síly a po opětovném prozkoumání situace, že stihnul i uschnout. Vzhledem k tomu, že se již ve třídě snažil vzlétnout z ruky rozhodli jsme se, že se pokusíme vypustit ho venku. Šli jsme ho tedy před školu vypustit. Naštěstí už přestalo pršet. Sotva jsem zvednul ruku, rorýs vzlétl a jen zamával na rozloučenou. S pozdravem,